Jestli jsem o jednom z prvních únorových dnů řekl, že byl hektický, tak poslední únorové pondělí bylo super hektické. Opravdu. Proti tomu, co všechno jsme museli ten den stihnout, bylo dolování PLH z postele o několik hodin dřív, než nač je její tělo zvyklé, procházkou růžovou zahradou. A to to probouzení není žádný med. Ona vstane, což o to. Ale během relativně krátké cesty z ložnice do kuchyně řekne (asi desetkrát) “tohle je nejhorší” “nesnáším vstávání”. Přitom má zavřené oči a já jí podezírám, že při té cestě ještě spí, oči má zavřené, jde jen podle paměti. Obdivuhodné je, že nikdy do ničeho nenarazí! Já, i když mám ráno oči otevřené, tak narážím do vysavače na chodbě docela pravidelně a to i přesto, že si na něj dávám pozor! Rotoped se musel z chodby poroučet kvůli tomu, že jsem si o něj v den svých 28 narozenin zlomil malíček na noze!  Venku jsem si připravoval oběd na grilu, vzpomněl jsem si, že mi ještě něco chybí. Odběhl jsem ze zahrady, vběhl do chodby, udělal krok, křup, chvilku nic, hlavou vám probleskne, co to bylo za divný zvuk? Vteřinu na to bolest jako blázen, otok, změna barvy z normální na modrou a z modré na fialovou. Lékař vás pošle na rentgen, tváří se důležitě, prohodí pár slov v latině, aby pak vzal textilní lepenku a přilepil malíček k prsteníčku “měsíc nezatěžovat”…

Peťa mě na rentgen neposlala, ale tvářila se stejně důležitě, jako onen doktor. A měla i stejně plodnou radu “začneš už konečně nosit pantofle, jak jsem ti říkala?” 😀 Nezačnu! Odstěhuju rotoped. Jeho místo zaujal vysavač. Ač značně okopávám, zatím drží. Ani on ani mé údy nedoznaly úhony.

Ale zpět k pondělí. Na Aděl jsme dorazili časně ráno. Zaparkovali a šupky do Atelieru Bauer. Jelikož nás tížil čas, vyrazila Peťa napřed. Já jsem pobral nějaké věci a vyrazil 2 minuty za ní. Venku na ulici nás potkaly dvě slečny. Bezprostřednost lidských reakcí je úžasná. Holky šly proti mně, pořád se za někým otáčely. Když mě míjely, jedna do druhé šťouchla “hele, hele, byla to ona, tady je Míra” 😀 😀 To bylo super. Narostl jsem, ulice mi najednou celá patřila. Dmul jsem se pýchou. 🙂

Hned po příchodu se Peti ujala vizážistka. Makeup, který si Peťa udělala v autě (jelikož bylo domluveno, ať přijde s jemným líčením, protože času je málo a udělají se jen vlasy) šel dolů. Aby ho nahradil skoro stejný… Upřímně, já moc nechápu přítomnost vizážistů na focení beauty bloggerek. Stejně tak, jako nechápu přítomnost stylistů na focení fashion bloggerek.

Po líčení přišly na řadu vlasy a šup na plac.

Jak můžete vidět na snímku nahoře, fotil Benedikt Renč. Foťák jsem neviděl úplně přesně, ale hádám Nikon D800 nebo D810 a objektiv 24-70. Ruku do ohně bych za to ale nedal. Alespoň ne tu svou 🙂 .

Pár fotek samostatných.

A pár s modelkou Kristýnou Michelovou. Která je dost fotogenická a na některých fotkách s rovnými vlasy je podobná Zorce Hejdové, trochu. 

A kontrola hned na place 🙂

Fotky budou super! Máte se na co těšit a L´oreal si nemohl vybrat lépe!

Nás čekal přesun do ateliéru číslo dvě. Tedy teoreticky… Prakticky nebylo v našich silách se tam dostat na otočku včas, takže jsme museli zamířit hned na Kavčí Hory do České televize. Peťa líčila proměnu v pořadu Sama doma.

Jelikož je to profík každým coulem, vzala do ruky foťák a vlogovala.

Vstup s radami na rychlé líčení pro maminky (jako by maminky neměly čas, nebo co? 😀 ).

Vlasy od kadeřnice… 

A hned poté šup na líčení. Je to zajímavá symbióza 🙂 

Hned po natáčení přesun. Tentokráte do (mého oblíbeného) studia Letnástudios. Holky – vám všem jistě dobře známé – Shopaholic Nicol (mám s ní selfie z předání cen Bloggerka roku 2015, jednou bude cenné, je to jedno z prvních selfie, které po převzetí ceny udělala!) a holky, Lucku s Nikčou, z ACOS. 

Lucka má takovou tu severskou krásu. Strohou, syrovou, na pohled chladnou. Přitom taková vůbec není.

Peťa se zaujetím v akci.

Co holky točily, to vám neprozradím 🙂 Na to si počkejte až to holky odtajní samy. Jednu nápovědu vám ale dám. De:clone …

A jelikož den byl dlouhý a i YouTuberky jsou jen taky jen lidi, tak občas jim dojdou nápady a musí zapřemýšlet 🙂 🙂

A to je z dnešního fotoreportu o jednom běžném hektickém dni v Praze, vše. 

**Všechny fotky jsem fotil zrcadlovkou s nasazeným 50mm objektivem**

Tak zas příště, M.