Včera jsme měli s Peťou první live stream na Facebooku. Byl jsem vtipnej, pohotovej a slušelo mi to 😀 O tom ale dnes psát nechci. Je to z části proto, že bych si to asi neobhájil, kdyby přišlo na diskusi :), ale i proto, že tam padla otázka, na kterou neexistuje krátká odpověď, a která by si článek zasloužila. Ne, není to otázka dětí. Tu jsme zodpověděli jasně, i když s těmi robotickými dětmi jsem si dělal trochu srandu. Nedal bych prvnímu modelu jméno R2D2, ale spíš Marko (Mírova robotická kopie),
Chorvatsko 2016 – cesta a hrůza prvního dne
Nepomatuji si již přesně, který den to zrovna byl. Léto bylo v plném proudu a mně to vlastně bylo jedno. Čas plynul tak nějak jinak. Pomaleji. Seděl jsem na moři na lehátku, přes úzkou pláž koukal na pár domků na úpatí mohutného pohoří Biokovo. Měli jsme za sebou první rok vztahu a já si plnými doušky užíval svou první opravdovou dovolenou u moře. Jeden den na pláži v Itálii při čekání na lidi, kteří se ztratili v Benátkách a nepřišli včas k autobusu, nepočítám.
Bylo mi krásně. Žádný stres, žádné starosti. Bylo poslední léto po absolutoriu ve škole a rozhodně jsem si ho užíval.
Nahlédnutí do zákulisí České Miss 2016 – fotoreportáž
V sobotu večer byla v Obecním domě v Praze vyhlášena vítězka České Miss 2016. Pomatuji si, jak jsme nedávno cestou z natáčení rozhovorů v autě s Peťou debatili, která z finalistek bude pozdější Miss a které bychom to nejvíce přáli my a o které si myslíme, že jí zvolí lidé.
V té době jsme vám ještě nemohli naše tipy sdělit. Dokonce ani já ne. „Chceme, aby volba Miss nebyla ovlivněna názory „opinion leaderů“ z žádného oboru„, řečeno bylo nám. Hm, tak už i můj hlas má nějakou váhu? 🙂 No, když mi lichotí,
Cosmopolitan + ČT – fotoreportáž
Jestli jsem o jednom z prvních únorových dnů řekl, že byl hektický, tak poslední únorové pondělí bylo super hektické. Opravdu. Proti tomu, co všechno jsme museli ten den stihnout, bylo dolování PLH z postele o několik hodin dřív, než nač je její tělo zvyklé, procházkou růžovou zahradou. A to to probouzení není žádný med. Ona vstane, což o to. Ale během relativně krátké cesty z ložnice do kuchyně řekne (asi desetkrát) „tohle je nejhorší“ „nesnáším vstávání“. Přitom má zavřené oči a já jí podezírám, že při té cestě ještě spí, oči má zavřené, jde jen podle paměti. Obdivuhodné je, že nikdy do ničeho nenarazí!
Jak jsem přišel o panictví …
Lidé jako já to mají v pubertě těžké. Narodil jsem se na okraji středně malého města. Do rodiny se středním příjmem. Do deváté třídy jsem byl druhý nejmenší ze všech spolužáků a spolužaček. Pak jsem vyrostl, ale s váhou 65kg jsem ani tak nebyl magnet na holky. Na hlavě jsem měl bujnou kštici. Vlasy dlouhé tak, že jsem si je mohl dát na bradu. Svalů pomálu, ale beďarů na rozdávání. Sebevědomí poskromnu. Ostatně kde bych k němu přišel, když jsem do svých 6ti let velmi rád vyšíval.
Ovšem ona ta příroda není úplně krutá.
Mike #theplasticguy
Mike je normální chlapík, kterej si žije svůj život. Má rád NHL, fandí Floridě, Dallasu, Carolině, Arizoně a Anaheimu. Je to stylař, nosí kšiltovku, už dost zašlý tričko – tak trochu hipster, a má strniště. Rád se otočí za pěknou holkou, ale nepije alkohol, mohl by ho rozpustit. Nestrká nos do věcí, po kterejch mu nic není. Jak píšu, normální chlapík… Snad jen jedna věc ho odlišuje od ostatních. Je z plastu a je celkem malej, takže jeho život není zas takové peříčko, jak by se mohlo zdát…
