Sign up with your email address to be the first to know about new products, VIP offers, blog features & more.

Chorvatsko 2016 – cesta a hrůza prvního dne

0

Nepomatuji si již přesně, který den to zrovna byl. Léto bylo v plném proudu a mně to vlastně bylo jedno. Čas plynul tak nějak jinak. Pomaleji. Seděl jsem na moři na lehátku, přes úzkou pláž koukal na pár domků na úpatí mohutného pohoří Biokovo. Měli jsme za sebou první rok vztahu a já si plnými doušky užíval svou první opravdovou dovolenou u moře. Jeden den na pláži v Itálii při čekání na lidi, kteří se ztratili v Benátkách a nepřišli včas k autobusu, nepočítám.

Bylo mi krásně. Žádný stres, žádné starosti. Bylo poslední léto po absolutoriu ve škole a rozhodně jsem si ho užíval. Aby taky ne. Právě jsme za sebou s Peťou měli svůj první rok randění.

Bylo mi krásně a já si v duchu říkal „tady rozhodně nejsem naposledy! Sem se musím vrátit. Brzy!“ Jenže člověk plánuje a osud se tomu tiše směje. Mezi Makarskou 2006 a Makarskou 2016 uteklo deset let…

Ještě začátkem léta jsme si mysleli, že na dovolenou nepojedeme. Nebo alespoň ne dřív, než na podzim. Chtěli jsme předělat obývák, což je časově i finančně dost náročná sranda.  Jenže mezi zateplením stropu a obroušením podlahy nám najednou vznikla dvoutýdenní mezera. Podlaha se posunula na září a pro letošní dovolenou to znamenalo teď, nebo letos nikdy. V té druhé destinaci jsme byli předloni a moc se nám tam nelíbilo, volba tedy byla jasná, teď!

Na poslední chvíli se nám ubytování najít napodařilo. V lepším případě jsme dostali odpověď, že mají plno. V horším případě jsme na odpovědní email čekali marně. Dali jsme tedy na doporučení a ubytko si zajistili na poslední chvíli přes cestovní agenturu. Online vyřídili pojištění, zabalili se, koupili dálniční známku do Rakouska, natankovali plnou a v sobotu ráno vyrazili směr Chorvatsko. 

Podle Google map nás čekalo rovných 1000 a 1 km navrch. Před cestou jsme si stáhli itinerář pro objetí dálnice ve Slovinsku (je opravdu velmi dobře a jasně zpracovaný, najdete ho zde). Vzhledem k našemu bydlišti je pro nás nejvýhodnější cesta přes Vídeň na Graz, pak už všichni pokračují víceméně stejně. Alternativou může být cesta přes Linec, kde jsou ale (tuším) dva placené tunely navíc, přičemž kilometrově je to pro nás úplně stejně.

Za Grazem, v jehož těsném sousedství se narodil exguvernér Kalifornie Arnold Schvarzenegerr, jsme odbočili na posledním sjezdu před Rakousko – Slovinskou hranicí na Mureck. Jeli asi 10 km přes malebné Rakouské vesničky a dojeli k přejezdu. Ten v těchto místech tvoří jeden úzký most. Na rakouské straně je střežen jedním pohraničníkem, na slovinské straně nikým. Nutno podotknout, že rakouský policista si více hleděl housky, kterou měl položenou na židli před sebou, než potenciálních narušitelů hranic.

Pár desítek kilometrů jsme se drželi itineráře, malé klopýtnutí přišlo až ve městě Ptuj, kde jsem odbočil k dálnici o cca. 1 km dříve, když jsem viděl ceduli „vinjeta“, otočil jsem se napojil se v místě, kde se dálnice sjíždí do dvouproudé silnice bez poplatku. Napojili jsme se přímo do kolony, která se pohybovala dost pomalu a byla až k hranici, takže jsme po pár set metrech ploužení opět sjeli na vedlejší cestu. Naštěstí před námi jel kamion s SPZ Záhřeb, takže jsme si řekli, že pojedeme za ním a on nás dovede přes hranice až na dálnici v Chorvatsku :).

Cesta vedla přes hory a to byl jeden z nejlepších zážitků, který jsem z dovolené měl 🙂 Něco tak krásného, jsem už dlouho neviděl. Hrozně mě mrzí, že jsme neměli čas na focení. Ale klidně bych se tam vrátil a dovedl bych si představit trávit dovolenou tam. Opravdu nádhera. Krásné samoty, nebo polosamoty uprostřed pastvin na svazích hor, nad nimi husté lesy. Mezi tím vším se klikatila úzká asfaltka. Pohádka…
Která ale pominula po pár desítkách kilometrů. Hranici lemuje nově zřízený plot z ostnatého drátu. Ten měl sloužit jako zábrana volného a nekontrolovaného průchodu ekonomickým migrantů  směrem do EU. Bohužel ale slouží jako past na zvěř, která se mu nedokáže vyhnout a nedokáže se, bez pomoci dobrovolníků z různých neziskových spolků, z jeho sevření sama vyprostit. Kulturní obohacení obohacení Evropy je krutě vykoupeno…

Cesta napříč takřka celým Chorvatksem již byla bez větších zdržení. Nevím, jestli to máte i vy, ale my s Peťou, pokaždé, když uvidíme poprvé na cestě moře, tak se na sebe podíváme a usmějeme :). Je to taková ta dětská radost z blbostí 🙂 ale prostě to tak máme.

Na Makarskou jsme přijeli těsně před západem slunce. Takže jsme si zastavili na odpočívadle a vychutnali západ slunce. Byla to úžasná podívaná. Oranžová žhavá koule se pomalu blíží k obzoru. Vy stojíte na kraji silnice a napínáte uši jestli náhodou nezaslechnete tiché zasyčení v momentě, kdy se slunce dotkne moře… Krásně vyklidnění a natěšení jsme se vydali na posledních 20 kilometrů cesty.

den 1_1

Tady to ještě vypadalo krásně…

Po příjezdu do Drašnice jsme zavolali paní správcovou, která nás vyzvedla na silnici a zavedla 30 metrů na naše parkoviště vedle ubytování. Stále v dovolenkové náladě. Unavení, ale s úsměvem na rtech.

Ten nám ale moc dlouho nevydržel. Když nám paní Božena, tak se paní správcová jmenovala, zavedla do apartmánu, nevěřil jsem svým očím. Sklep, možná nějaký bývalý kumbál, přestavený na apartmán. Nějak jsem marně doufal, že nám paní nakonec řekne, že tady jenom skladuje čistící prostředky a předává klíče a náš apartmán je někde jinde. Ovšem nestalo se tak. Opravdu jsme měli celý týden trávit v kobce. Byl večer, v botech do vody jsme si dali sprchu a doufali, že se ráno probudíme a zjistíme, že to byl jen sen… Jenže nebyl. 

den 1_2

Pravidlo číslo jedna. Jsi sice na dovolené, ale nevzdaluj se od telefonu, co když bude kvůli reklamaci volat člověk číslo 8… Takže jen po kolena ve vodě.

Ráno odkrylo apartmán v celé své „kráse“. Slovo „kráse“ je v tomto případě nutné dát do pořádných uvozovek. Pokoj byl neuklizen, na podlaze skvrny, chlupy, vlasy, prach. To si vysvětluji tím, že po přestavbě skladu na apartmán již prostě nezbylo místo na úklidové prostředky.  Nešťastné řešení. Stejně tak, jako fakt, že v apartmánu nebylo klasické okno, jen takové opravdu malé. Chemii na úklid světlo škodí, jenže lidé ho potřebují. Jak to vyřešit? Další geniální řešení! Necháme prosklené dveře a nedáme na ně žaluzie. Jistě, ve dne to světlo neudělá, ale když si vezmete, že hned vedle dveří je lampa, tak v noci máte světla v apartmánu dostatek! 12 hodin ze dne tedy v apartmánu světlo je! Zakázníkovi neřeknem, že těch 12 hodin je v noci… To, že místo zásuvek koukají ze zdi dráty řešit nebudu. Ostatně máme to v obýváku při přestavbě stejně. Asi chtěli, abychom se cítili jako doma. Jak ohleduplné… Co mě ale zaujalo nejvíce byla roura, která vedla ze stropu. Taková černá, nezakrytovaná roura. Člověk leží v posteli, kouká přímo na ní a říká si „na co tam sakryš je? Nějaký význam mít musí“. Přeci tam není jen tak, na prd. A ono jo, přátelé, ono opravdu jo! Ta roura totiž ústí ve stoupčkách na záchodě artmánu nad námi. A funguje jako zesilovač. Takže před spaním slyšíte, co si říkají lidé nad vámi na záchodě. Pokud si článek čte i maminka, která si s Peťou chvilku v neděli ráno povídala, můžu jí ubezpečit, že dětičky jsou naprosto v pořádku. Krásně to žbluňklo, vlákniny mají dle všeho dostatek.

den 1_3

Ale jinak jsou Drašnice krásné a pláže čisté.

Když nad tím ale tak přemýšlím, tak na internetu vlastně psali, že z Chorvatska si přivezete „spoustu nezapomenutelných zážitků.“ Tak teď nevím, jestli byla ta reklamace na místě…

Buď jak buď, po neděli na pláži s telefonem u ucha, kdy si mě předávali jak horkou bramboru a vynadal jsem asi 7 různým lidem (pardon, nebylo to osobní) jsme se s Peťou dohodli, že na tohle fakt kašlem, informovali jsme o tom i agenturu a odjeli domů s tím, že se cestou zastavíme ve 3 městech na pobřeží a zkusíme si najít jiné ubytování. Když to vyjde, zůstaneme, když nenajdeme, pojedem přes noc domů.

den 1_4

Podgora, to je láska na první pohled. A měli jsme v ní štěstí!

A tehdy, tam v malém mšstečku Podgora, na úpatí Biokova, na jihu Makarské riviéry, se na nás po dlouhé době štěstí opět usmálo. To štěstí mělo jméno. Dyna. Staší paní mladého ducha. Já na ní anglicky, ona na mě chorvatsky. Řka „klidně mluvt anglicky, já anglicky neumím, takže budu mluvit chorvatsky a nějak se domluvíme“, zarachtala klíčema, nalila dva panáky rakije a za  ťuknutí se otázala „ostaneš ovdje?“ „YES„. 

hdr

Aniž bychom si vybalili jsme se šli kouknout na  pláž a na západ slunce. Při jeho pozorování se nám na tváře opět vrátil úsměv. Opět se nám vrátila ta dětská radost…

Jaké to bylo v Podgoře a na hromadu fotek se můžete těšit zítra 🙂

Z čeho se dokážete jak malé dítě radovat vy?

Krásný večer, Míra.

Ahoj a těším se příště
signature
share
2 Responses
  • Nela
    Srpen 29, 2016

    Článek celkově pěkný, ale doporučovala bych vám přečíst si ho ještě jednou. Přece jenom „přez“, „kopka“, někdy špatná interpunkce. Člověk může udělat chybu, ale… Fotky máte vynikající 🙂

  • JankaKudlanka
    Srpen 29, 2016

    Krásný vzhled, Míro. Moc se těším na fotočlánek, ty jsou absolutně nejlepší! 🙂

What do you think?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.